Významnou součástí olympijských her je architektura. Hlavním stadionem tokijských her se stal Národní stadion architektů Mitsuo Katayamy a Sakae Tsunody s kapacitou 72 000 sedadel. Kromě zahajovacího a závěrečného ceremoniálu na něm probíhaly lehkoatletické soutěže, jezdecké soutěže a závěrečná klání fotbalového turnaje. Součástí stadionu byla Metropolitní hala, kde bojovali gymnasté, Stadion princezny Čičibu a krytý plavecký bazén pro vodní pólisty.
Pro plavecké soutěže a míčové sporty navrhl architekt Konzó Tange futuristickou konstrukci odkazující k tradiční japonské architektuře. Hlavní část haly National Gymnasium tvořil bazén, který se dal během dvou hodin překrýt palubovkou a mohly se zde tak odehrávat soutěže v basketbalu, házené a volejbalu, ale také třeba v boxu a ve vzpírání.
Připomínkou nerealizovaných her z roku 1940 byl veslařský areál Toda na řece Arakawa. Původně byl dokončen v roce 1939 a po přidělení her Tokiu v roce 1958 modernizován.
Pro soutěže judistů byla v Tokiu vybudována hala Nippon Budókan architekta Mamoru Yamady představující tradiční japonskou stavbu s osmiúhelníkovou střechou. Nadčasová hala bude hostit judisty a karatisty i v letošním roce.
Hlavním střediskem her byl olympijský park Komazawa se stejnojmenným multifunkčním stadionem. Fotbalový stadion s lehkoatletickou dráhou, dva volejbalové kurty a tři hřiště pro pozemní hokejisty doplňovala hala hostící soutěže v zápase. Uprostřed parku stála 50metrová věž, ve které bylo středisko kontrolního telefonního spojení olympijských her se světem a zásobování olympijských sportovišť vodou a elektřinou. Horní část věže sloužila policii pro řízení dopravy.
Fotografie do této kolekce poskytl Český olympijský výbor a Německá federace olympijských sportů.
➜ Přejděte na další kolekce 06