01: Olympijský stadion
02: Olympijský park Komazawa: 50 metrů vysoká věž, která byla centrální telefonní ústřednou spojující olympijské hry se světem, a také kontrolním bodem pro dodávku vody a elektřiny do olympijských sportovišť. Horní část věže sloužila policii k řízení dopravy.
03: Olympijský park Komazawa: Národní stadion Yoyogi
04: Olympijský park Komazawa: Národní stadion Yoyogi
05: National Gymnasium: plavecký bazén
06: Olympijský park Komazawa: plavecký bazén
07: Olympijský park Komazawa: volejbalová hala
08: Němečtí atleti se v hledišti druží s japonskou divačkou.
09: Věra Čáslavská mezi diváky
10: Italští olympionici v publiku
11: Stadion na pozemní hokej v těsné blízkosti Olympijského parku
12: Malý japonský fanoušek fotografuje
previous arrowprevious arrow
next arrownext arrow
 
01: The Olympic Stadium
02: A 50-metre telephone tower connecting the Olympic Games with the world
03: Komazawa Olympic Park: Yoyogi National Stadium
04: Komazawa Olympic Park: Yoyogi National Stadium
05: Toda Rowing Course on Arakawa River
06: National Gymnasium: the swimming pool
07: Komazawa Olympic Park: the volleyball hall
08: Making friends - German athletes and a Japanese spectator mingle
09: Věra Čáslavská in the audience
10: Italians Olympians in the audience
11: Hockey stadium near Komazawa Olympic Park
12: A young Japanese fan taking photos
previous arrow
next arrow
Shadow

Významnou součástí olympijských her je architektura. Hlavním stadionem tokijských her se stal Národní stadion architektů Mitsuo Katayamy a Sakae Tsunody s kapacitou 72 000 sedadel. Kromě zahajovacího a závěrečného ceremoniálu na něm probíhaly lehkoatletické soutěže, jezdecké soutěže a závěrečná klání fotbalového turnaje. Součástí stadionu byla Metropolitní hala, kde bojovali gymnasté, Stadion princezny Čičibu a krytý plavecký bazén pro vodní pólisty. 

Pro plavecké soutěže a míčové sporty navrhl architekt Konzó Tange futuristickou konstrukci odkazující k tradiční japonské architektuře. Hlavní část haly National Gymnasium tvořil bazén, který se dal během dvou hodin překrýt palubovkou a mohly se zde tak odehrávat soutěže v basketbalu, házené a volejbalu, ale také třeba v boxu a ve vzpírání. 

Připomínkou nerealizovaných her z roku 1940 byl veslařský areál Toda na řece Arakawa. Původně byl dokončen v roce 1939 a po přidělení her Tokiu v roce 1958 modernizován.

Pro soutěže judistů byla v Tokiu vybudována hala Nippon Budókan architekta Mamoru Yamady představující tradiční japonskou stavbu s osmiúhelníkovou střechou. Nadčasová hala bude hostit judisty a karatisty i v letošním roce. 

Hlavním střediskem her byl olympijský park Komazawa se stejnojmenným multifunkčním stadionem. Fotbalový stadion s lehkoatletickou dráhou, dva volejbalové kurty a tři hřiště pro pozemní hokejisty doplňovala hala hostící soutěže v zápase. Uprostřed parku stála 50metrová věž, ve které bylo středisko kontrolního telefonního spojení olympijských her se světem a zásobování olympijských sportovišť vodou a elektřinou. Horní část věže sloužila policii pro řízení dopravy.  

Fotografie do této kolekce poskytl Český olympijský výbor a Německá federace olympijských sportů.

➜ Přejděte na další kolekce 06

Napsat komentář